Mám na zdi obraz s názvem Kouzelný strom. Autorem je pan Ivo Ševčík. Na obraze je vidět kvetoucí koruna stromu a k ní se zrcadlí kořeny. Působí tak vyrovnaně a vesele. Je krásně barevný. Kořeny pevně v zemi a větve směřující k nebi. Také proto mám stromy tak ráda. Připomínají mi, že bych se měla zklidnit a být v rovnováze. Měli bychom se starat o své tělo, ale také o svou duši. Stát nohama na zemi, ale přitom se dívat nahoru a rozvíjet se uvnitř. Nejsme přece jen kusem masa s několika litry tekutin, hromádkou kostí a vnitřnostmi. Je tam přece něco víc, že? 😉
Buďme více jako stromy, potřebují tak málo a dávají tak moc. Nechtějme stále víc a víc. Nemůžeme jen brát, musíme i dávat. Zastavme se v našich super-rychlých životech a pozorujme, jen buďme tiše a uvědomujme si sami sebe, svůj dech, své tělo. Cítíme teplo nebo chlad? Bolí nás něco, kde a proč? Podívejme se na svůj život zvenčí, jakoby shora… Při troše tréninku nám dojde spousta věcí. 🙂
