Opět jedno moudro pana Menděla:
Pokaždé, když se trápíš kvůli něčemu, co se ještě vůbec nestalo, se trápíš dobrovolně a úplně zbytečně.
No, já to vím, ale opravdu si nemůžu někdy pomoct. Mozek jede na plné obrátky a trápí mě tím… co bude, když… Je to nesmysl, jen si to myslí. Nic nevím a jen proto, že si něco myslím, se trápím. Např. jsem se strašně trápila tím, jak dopadne zákrok mého pejska, ale nic se nestalo a je v pořádku. Tak jsem se tedy trápila zbytečně, tzv. do zálohy. Je pravda pravdoucí, že strach má velké oči.
Také jsem se trápila, když jsem měla nečekaný zdravotní problém, trápila jsem se jeho projevy v tom daném čase, což bylo už samo o sobě dost hrozné. Ale mně to nestačilo a přidala jsem si ještě trápení, které mi připravil mozek různými scénáři, co se stane, jestli je to způsobeno tím nebo tamtím a co když něčím ještě horším.
Někdy je můj mozek specialista na vytváření různých scénářů. Myslím si, že v tomhle má většina mužů jasno a zbytečně si hlavu nezatěžují. To bude asi hlavně ženská vlastnost a doufám, že ne jen moje 😀 . Ale tohle moudro nebo afirmaci si někam viditelně napíšu a zkusím si to vždy uvědomit, když moje hlava opět spustí. 😉 .
