Viděla jsem velmi zajímavé video, kde hovoří pan Dr. Raymond Moody . Působí jako velmi skromný a moudrý člověk s příjemným hlasem.
Celý život studoval zážitky blízké smrti a také je sám zažil. Setkal se se stovkami umírajících lidí. Hovořil s mnoha lidmi o těchto zážitcích, popisuje např., že se ho jeden český lékař ptal, co je to za jasné světlo, které vychází z člověka v posledních okamžicích života. Pan Moody říká, že asi ještě nemáme slova, abychom tento jev popsali. Tedy tyto zážitky mají i lidé, kteří jsou v čase smrti s umírajícím – blízcí nebo lékaři či zdravotní sestry. Toto vylučuje některá skeptická vysvětlení, že k těmto zážitkům dochází z nedostatku kyslíku v mozku.
Také hovoří o tom, že nám opravdu těsně před smrtí retrospektivně proběhne celý život. Lidé popisují panoramatický jev, kde vidí tu samou situaci, kterou zažili, ale z jiné perspektivy – z té druhé strany. Znamená to, že pokud se člověk k někomu v životě choval nelaskavě, tak v tento moment cítí bolest a zranění toho druhého člověka, kterého se tato situace týkala a naopak pokud se choval laskavě, cítí se dobře. A to je ta hlavní věc, kterou jsem zde chtěla sdělit. Chovejme se k druhým tak, abychom v posledních minutách života netrpěli bolestí, kterou jsme způsobili druhým. Myslím, že toto mluví za vše, tedy aspoň pro mne. Žádné další pravidlo ke správnému životu snad není třeba. 😉
