Přikláním se k názoru, že život je cesta – ne cíl. Někdo jdeme cestou klikatější, někteří jsou na rozcestí a rozhodují se kam dál. Uvědomujme si, že je třeba žít na této cestě a ne čekat, že začneme žít až dojdeme k nějakému cíli. Cílem má být tato cesta, kterou si máme užívat a naučit se na ní spoustu věcí, pracovat na sobě a potkávat různé lidi. Nebojte se, pokud se nenaučíte něco napoprvé, život vám to krásně pošle znovu. 😉 Naše cesta může být klikatá, ale nevzdávejme to, vždy se objeví nějaké rozcestí nebo křižovatka a na nás bude rozhodnutí, kterou cestou se vydáme dál.
Je třeba si tuto cestu užívat a nečekat, že až dosáhneme nějakého pomyslného cíle, že pak budeme šťastnější. Musíme se naučit být šťastni již během cesty. Pokud budeme viset na určitém cíli, může nás velmi překvapit, že po jeho dosažení neucítíme to očekávané zadostiučinění. Je krásné určit si nějaký cíl, ale jít k němu a užívat si tu cestu je podle mě velmi důležité. Během cesty můžeme svůj cíl měnit, nebo si dát jiný, nelpět a nehonit se za něčím na úkor vlastního života.
Každý před sebou máme svou vlastní životní cestu, kousek jí můžeme s někým sdílet, ale je třeba jít sám za sebe a věřit si a nebát se. Žijme svůj život s láskou, nadšením a důvěrou. 🙂 Přeji nám všem šťastnou cestu!
