Velmi rychle umíme vynášet rozsudky a odsoudit úplně neznámého člověka, ještě dříve, než promluví a než ho poznáme. Hned jsme s každým hotovi, ten je tlustý, tahle je zmalovaná jako plakát, tamten je blbec a tohle je určitě namyšlená kráva. 😉 Mnohdy odsoudíme člověka jen podle vzhledu a jakéhosi našeho mnohdy pokřiveného žebříčku. Máme spoustu předsudků. Sama to dobře znám, někdy se neubráním a někdo je mi vyloženě nesympatický. Ale co když jen prochází těžkým obdobím? Kdo jsem, abych někoho hned odsuzovala? Každý z nás je jiný, a to je dobře, byla by to nuda, kdybychom všichni vypadali stejně a chovali se stejně. Znám lidi, ze kterých tak vyzařuje vnitřní krása, že si ani nevšimnete vzhledu, prostě Vám připadají úžasní.
Říká se, že nemáme soudit člověka, dokud nechodíme v jeho botách. Tedy přeneseně – nemůžeme přece někoho odsoudit jen pro to, že jsme o něm něco od někoho slyšeli, nebo že se nám nelíbí. Nevíme, jak se mu žije, co ho trápí a čím prochází, jaký je uvnitř. Zkusme být ohleduplnější, starejme se v první řadě o sebe. Nešpiňme si karmu pomluvami. Jak já s oblibou opakuji: “Karma je zdarma!” pozor na to 😉
Další komplikovaná věc je, když vám někdo ublíží…vysypete ze sebe spoustu věcí a názorů a vlastní pohled na věc a okolí si z toho utvoří obrázek, ale co když to ten člověk viděl jinak anebo vás jen přišel něčemu naučit? Prostě to musel udělat, abyste si něco uvědomili? Tohle je věc, se kterou mám problém…stále se nad takovou věc neumím povznést, ale čím více si to uvědomuji, tím lépe a lépe budu reagovat. Učím se! A život mi posílá dobré lekce…zřejmě jede podle vzoru: “Opakování -matka moudrosti.” 😀
