Máme pocity a emoce. Pocit je něco, co prožíváme a cítíme, a emoce je to, jak na tuto událost reagujeme. Takže máme tady nějaký hlavní pocit – např. spěcháme do práce (to je moje každodenní praxe 😉 ) a dostaneme se do fronty aut za traktorem. Toto je hlavní pocit – prožitek – jedu v koloně dvacítkou. A teď přichází emoce, reakce, takže se asi jako většina z nás začnu vztekat, že to nestihnu. A pak přijde další emoce, vztek, že jsem vyjela pozdě. Pak další, že ten traktor nikdo z předních aut nepředjede. A takto se dokážou na sebe nabalovat další a další emoce.
Ale my si přece můžeme vybrat. Můžeme mít hlavní prožitek stejný, ale jinou odpověď, jinou reakci a emoci. Když stojíte někde v zácpě na široké silnici s více pruhy a rozhlédnete se, uvidíte, že lidé mají různé emoce, i když jejich prožitek je naprosto stejný, jako ten váš. Také stojí v zácpě, ale někteří si zpívají nebo telefonují a smějí se. Nejsou vzteky bez sebe nad situací, se kterou stejně nedokáže nikdo z nás nic udělat. Prostě se snaží udělat něco, co jim zkrátí čekání a vzniklou situaci takto prostě přijmou.
Vždy máme na výběr, jak budeme reagovat. Je to jen na nás. Toto platí i v jiných situacích. Nemusíme myslet na to špatné, co jsme zažili. Už se to stalo, je to pryč a nic s tím už nenaděláme. Mysleme na to hezké, to nám přináší dobrý pocit, a také se snažme dělat něco, co nás naplňuje radostí. Je důležité mít radost a dobrý pocit. Čím více dobrého prožitku, tím více dobrých emocí a spokojenější mysl i tělo. 🙂 Čas strávený nad oplakáváním něčeho, co bylo, nebo co by bylo, kdyby…uteče jako voda a nikdo nám ho nevrátí. Tento čas můžete strávit mnohem příjemněji.
