Vypadá to, že mi brzy odejde další milovaný pejsek… Půjde za dalšími mými pejsky, kteří ho už čekají na konci duhy. Je to pro mě obrovsky bolestivé a musím se s tím opět smířit. Doufám, že tu ještě chvilku pobude a budu mít šanci se s ním rozloučit. Moc doufám, že mu nebudu muset přivolat pomoc, která urychlí jeho odchod. Jsou to pro mě nejtěžší chvíle. Vnitřně cítím, že nemůžu jen tak ukončit jeho život, a bije se to s tím, že ho přece nemůžu nechat, aby se trápil. Ale kdo mi řekne, že se trápí? Jak to mám poznat? Stále má radost, když přijdu domů, a pro piškot se překonává. Má v sobě hodiny a přesně ví, kdy je čas na jídlo, nelze jej ošidit. Stále si dokáže hrát, sice v leže, ale v masakrování plyšové kočičky mu to nebrání.
Posledních 14 dní jsem strávila vymýšlením a tvorbou invalidního vozíku, který by mu ulehčil pohyb a umožnil nějaký pohyb bez mého přičinění. Každý den mu masíruji páteř a nožky a on si to užívá. Snažím se mu dopřát tu nejlepší péči a co možná nejvíce pohlazení a pozornosti. Myslím, že si mě vybral, protože věděl, že udělám cokoli, abych mu pomohla s různými neduhy. A taky proto, že věděl, jak na mě zabírají ty jeho psí oči. 😀
Je to už krásných 13 let, co jsme spolu. Děkuji za ten skvělý čas ❤
