Díky nachlazení jsem se ocitla sama se sebou doma, v dobrovolné izolaci, je to již týden. I když jsou rodiče kousek, udržujeme odstup, nechci je nakazit a ohrozit jejich imunitu. Není to jednoduché, být jen se sebou, i když jsem na to celkem zvyklá, ale byla to vždy jen má momentální volba. Nyní je to téměř nutnost, nikdo není zvědavý na mě – kašlající… Nežijeme v lehké době, ale díky za to, že nejsme úplně odříznutí, můžeme si zavolat, můžeme se dívat na filmy, surfovat po internetu. Máme elektřinu, teplo, jídlo. Buďme vděčni za to všechno. Ale i tak cítíme to omezení, kéž je karanténa opravdu nápomocná a zastaví šíření toho, jehož jméno nechci ani vyslovit.
Je skvělé vidět, že se stále dokážeme semknout a pomáhat si, je spousta lidí, kteří jsou ochotní nakupovat jiným. Děkuji za všechny tyto anděly, kteří jsou mezi námi. Buďme vděčni za své zdraví, využijme času také k přemýšlení, co můžeme změnit v našich životech, jak ve vztazích k sobě, tak k druhým, a také ve vztahu k naší krásné planetě. Příroda je mocná a přežije i bez nás, ale my nepřežijeme bez ní.
Vše se děje z nějakého důvodu, možná je načase přemýšlet, proč jsme nyní v této situaci, existuje mnoho hypotéz, mnoho zajímavých pohledů na věc, která z nich s námi rezonuje nejvíce? Jsme schopni si z této situace vzít ponaučení? Věnujme nějaký čas jen sami sobě, máme nyní příležitost, naslouchejme také našemu tělu, našemu srdci.
Jsem z těch, kteří věří, že vše dobře dopadne. My to zvládneme. 🙂
