Podivná holka – taková “divoženka” to jsem celá já. 🙂 Kamarád mi poslal tento obrázek, který mě začíná opravdu vystihovat. Musím přiznat, že čím jsem starší, tím jsem horší. Je vidět, že mě dobře zná, opravdu mě to potěšilo a došly mi některé souvislosti. Tak trošku do sebe zapadla některá kolečka. 😉
Taky mě to nutí přemýšlet a uvědomit si, že opravdu nemůžu zachránit všechna zvířátka, o kterých si já myslím, že to potřebují. Velmi vše prožívám, např. vím o existenci filmu Osm statečných, ale nechci jej nikdy vidět. Představa, že opustím své psy a nechám je napospas osudu, mi rve srdce z těla. Trápí mě, že lesní zvířátka mají méně a méně prostoru, že motýli, včely a čmeláci hledají kvetoucí louky, že se příšerně chováme ke zvířatům, která chováme na maso, že chováme zvířata kvůli kožichu a zabíjíme kvůli něčí parádě. Nemluvě o mučení, když je chováme jako zdroj některých látek, které jejich těla produkují, a takhle bych mohla ještě pokračovat dál a dál. Jen bereme a bereme a klidně přitom vyhladíme živočišný druh, o nějaké úctě k životu není řeči. Není divu, že se pak takto dokážeme chovat i ke svému vlastnímu druhu. Jsem v tomhle opravdu hrozná a je otázkou, co mě k tomu žene, snažím se tímto zachránit třeba i sama sebe? Nevím… Aktuálně přemýšlím o záchraně alespoň několika slepiček z klecových chovů. 😉
Když jsme u těch smutných klecových chovů, je přece tak jednoduché nekupovat vajíčka těchto slepic, a tím klecové chovy nepodporovat. Každé vajíčko je označeno razítkem, prostě kupujme vejce, na kterých je prvním číslem 0,1 nebo 2, jen ne ty, kde je 3 – jako hrozící Poseidonův trojzubec:
Tak buďte také trochu podivní … zkoumejte, co jíte a co nákupem podpoříte. Každá troška se počítá. Není pravda, že jedinec nic nezmůže, je plno takových jedinců a stále se někdo přidává…Informovanost roste a s tím i starost o to kouzelné místo, kterému říkáme Země a všechny bytosti, které na ní žijí.
