Když mi někdo nařídí 3 dny relaxovat, i když mi vlastně dohromady nic není, je to těžké. Dva dny ještě jdou, ale ten třetí bude už obtížný. Navíc jsem u toho relaxování jen se svým pejskem, takže si čtu a koukám na net a na tv. Když nesmím chvíli nic zvedat, i když mě vlastně nic nebolí, je to ještě těžší. Můj pes Alfík přijde a chce na klín – automaticky bez přemýšlení se sehnu a hop, dám si ho na klín. A pak mi to dojde, nesmím ho přece zvedat! Je to k nevíře, že si to nejsem schopná uvědomit. Je to jen dočasně, ale když máte automaticky naučené zvyky, těžko se jim ubráníte. Takže jsem si zapálila svíčku, jdu se sem z toho všeho vypsat a pak si vezmu knihu. Mimochodem, je to zajímavá kniha, ale o tom jindy.
Mám čas přemýšlet, snažím se také meditovat a zklidnit. Je to čas pro mě, sice trošku vynucený, ale zřejmě to bylo zapotřebí. Zaměřit se na sebe a zeptat se proč… proč ten zdvižený prst? Proč jsem nenaslouchala svému tělu? Co chci ve svém životě změnit? A vůbec…Co chce sníLENKA? Toto je asi nejdůležitější dotaz. A řeknu vám, najít odpověď není zrovna jednoduché. Ale já vytrvám a budu se ptát, dokud si na vše neodpovím. Zeptejte se sami sebe, co chcete. A opravdu – ta první odpověď, která vás napadne, je ta správná, i když to třeba nechceme slyšet.
Lehce ztrácíme spojení s přítomným okamžikem a žijeme minulostí nebo budoucností. Ale to, co opravdu máme, je TEĎ. Od zvířat bychom se mohli učit… ta opravdu žijí přítomností. Máte kočku? Tak to je přímo zenový mistr! 😉
