Strach s námi dokáže udělat hrozné věci. Můžeme mít oči navrch hlavy, vytřeštěné oči, sevřené hrdlo, stažený žaludek, vnitřní třes, bezesné noci. Je to velký stres, naše tělo pracuje v režimu přežití “bojuj, nebo uteč”. Není vám nic, sedíte si pěkně doma u čaje a najednou si vzpomenete, že jste neudělali důležitou věc v práci.
Představíte si šéfa, jak na vás křičí, a bojíte se, že vás vyhodí z práce, a je to tu – vaše tělo se dostane do režimu přežití. Zvýší se vám tep, je vám špatně, vše bije na poplach, celou noc se převalujete. A pak přijdete do práce a zjistíte, že je vše v pořádku. Uff… že? Ale co naše tělo? Dali jsme mu pěkně zabrat. A do tohoto stavu se jsme schopni dostat velmi často a třeba jen představou. Anebo čekáme na výsledky vyšetření, v duchu si představujeme ten nejčernější scénář a naše tělo opět začne bubnovat na poplach. Proč tohle děláme? Protože opět nežijeme v přítomnosti. Žijeme v představách a bojíme se do zásoby, aniž by se cokoli v daný okamžik dělo. Na strach je vždy času dost. Naučila jsem se mít strach až v daný den, před obávanou situací a teď se učím ho nemít vůbec, vysvětlit si, že ho k životu nepotřebuji. Děkuji, ale už tě nepotřebuji, můžeš jít Strachu 😉 .
Když si představíme laň pasoucí se v klidu, ucítí nebezpečí, zapne se nervový systém, který spustí režim přežití “bojuj, nebo uteč”. Veškerá energie se koncentruje, aby ji laň mohla využít k útěku a záchraně života. Jakmile je laň v bezpečí, začne se opět klidně pást. Myslíte, že si bude sama vědomě vyvolávat ten pocit strachu, který zažila před chvílí? Ne, bude se opět klidně pást a tělo se opět chová normálně. Nebezpečí pominulo, užívá si opětovně nastoleného klidu. V našem případě nám stačí pouhá myšlenka k vyvolání stresové situace. Našemu tělu to ale opravdu neprospívá. Hýčkejme svá těla, eliminujme stresové situace, uvědomujme si, jak je pro nás důležité udržet se v kondici a v dobrém zdraví. Naše zdraví je jediná věc, která je opravdu naše. Neberme ho na lehkou váhu, naslouchejme tělu, opatrujme ho. 🙂
