Miluju procházky. Chodím se psem už tolik let, že když ho s sebou nemůžu vzít, tak je to pro mě až nepřirozené. Také jezdím ráda na hory. Nejsem žádný horský turista, ale ráda se kochám výhledy, a nevadí mi dát si trochu do těla. Bohužel jsou ty výhledy nyní kolikrát tak smutné, když vidím holé vrcholky našich kopců, je mi z toho těžko. Masivní kácení smrků kvůli kůrovci je opravdu katastrofa. Doufám, že si to dostatečně uvědomujeme a budou se rychle sázet nové stromy.
Pro mě je to nejhezčí možná procházka… lesem. Cítit vůni stromů, spadaného listí, mechů a hub! Já to sice se svým čichem nemám lehké, ale v lese houby cítím, jen je nevidím 😀 . Hříbek by mě musel asi nakopnout. Chodím a koukám do korun stromů, anebo zase pod nohy na jejich kořeny.
Nedávno jsem byla s kamarádkami na Jesenicku, navštívily jsme rašeliniště v Rejvízu. Nádherné místo, byla jsem ve svém živlu. Stromy tam žijí svým vlastním životem, když strom spadne, je tak ponechán a nadále přispívá ekosystému. Procházíte se jen po vytvořených stezkách. Dýchne tam na Vás kousek pralesa a nedotčené přírody. Stromy jsou pro naši planetu nezbytně důležité, nezapomínejme na to. Objevme jejich krásu, snažme se jim porozumět a chránit je.