Chci být snílek a chci věřit v lepší budoucnost. Možná se to někomu nebude líbit, ale chci zůstat v dobré náladě, a proto potřebuji věřit v dobro, v dobré věci, v dobré lidi a na anděly. Na facebooku jsem si dnes přečetla tento citát anglického mystika a spisovatele Paula Bruntona:
Jelikož se celé lidstvo blíží k prahu Nového věku, lepšího věku, všichni ďáblové starého věku vynakládají své nejzuřivější úsilí, dokud je ještě trochu času, aby degradovali lidský charakter, aby ho strhávali dolů do pekel těch nejhorších sil a emocí – nenávistí, závistí, agrese a brutality.”
Tohle by mohlo vysvětlovat to, co se v poslední době děje kolem nás. A opravdu chci věřit tomu, že to tak je. A chci věřit, že se nedáme a že všechno překonáme, že lidí s velkým srdcem a duchem je dost na to, abychom tuto přechodnou dobu přečkali a nedali moc šancí temnému mraku. 🙂
Kéž se zvedneme a vyhrajeme a začne Nový věk, ve kterém si budeme vážit jeden druhého, zvířat a také naší zahrady, ve které žijeme – naší planety. A konečně naše chytré mozky vymyslí revoluční způsoby, jak tuto naši krásnou planetu zachránit a nechat vzkvétat, a ne ji jen vyčerpávat a znečišťovat. A konečně nám dojde, že musíme spolupracovat, ne bojovat!
Ano, možná to zní jako naivní pohádka, ale proč tuto možnost nevzít v potaz. Pro mě je lepší věřit v pohádku, než žít ve strachu. Potřebuji svůj život žít a dělat, co mě naplňuje, a nedělat jen to, co mi někdo diktuje. Když jsem v režimu strachu… nežiju, jen přežívám.
