Chci se podělit o to, jak si vyvolávám pocit soucitu a lásky. Je to můj osobní pocit soucitu a lásky, který je potřeba k vysílání těch dobrých vibrací v tomto zblázněném období. Jelikož jsem taková “psí máma”, tak si vybavím Brixíka (můj Německý ovčák, který už je za duhou). Jeho oblíbený projev psí lásky bylo opřít si čelo o mé čelo a koukat mi z oka do oka. A ještě mi na to podat packu. To byl náš rituál. Stačil jeden pohled, jeho uši na stranu – imitace jelena – jasná výzva. 🙂 Vždycky jsem mu u toho říkala, že je moje opička krásná. To byste prostě museli vidět ten výraz. 😉
Vždy se mi při této vzpomínce rozlije příjemné teplo kolem srdce a na tváři objeví lehký úsměv. Věřím, že každý má takovou vzpomínku, která způsobí to příjemné tetelení a vyšle do srdce ten správný signál a my se rozsvítíme. Kéž nás lampiček jen přibývá a rozeženeme všechny ty stíny. Krásné svícení!