V poslední době se nějak rozjelo hlídání. Hlídám psa sestry, sousedů, kamarádů. Na úkor mého volného času a pro radost. Prostě mě to baví. Sbírám zkušenosti a užívám si štěňátka nebo různorodost plemen. Je sice fakt, že mi to asi brzy skončí, blíží se doba pořízení si vlastního štěňátka. Ale asi budu pokračovat v hlídání těch, které hlídám u nich doma. Spousta mých přátel nechápe, že místo koupačky u vody dám přednost hlídání psa. No jo… Když já jsem prostě psí máma. Líbí se mi poznávat psí povahy.
Je to můj životní styl. Bez psa si život neumím představit a ani nechci. Každý člověk je originál, spousta lidí mě nemusí pochopit. Ale já zase nemusím porozumět jiným. Věřím, že pro mě to má potenciál – čas strávený se psy. Možná bych mohla do budoucna najít způsob, jak se tomu věnovat ještě více a využít toho, že mě to baví. Nejlépe by bylo najít ten způsob co nejdříve. Život je příliš krátký na odkládání věcí na “až”. Je třeba se věnovat tomu, co nás naplňuje a posouvá vpřed.
