Když píšu “kluci”, nemyslím tím nikoho jiného než mé tři psy – Alfa, Míšu a Brixe. Od malička jsme měli doma psa a musím říct, že bych nikdy neměnila. Kdysi patřil pes na vesnici k boudě. Děkuji za to, že doba postoupila a většina z nás se naštěstí ke psům chová jako k opravdovým kamarádům. Mí kluci se například teď vyhřívají doma u krbu. 🙂 Zaslouží si to, vítají mě každý den, jako by mě týden neviděli. Odpustí mi všechny chyby i vrtkavé nálady a jsou pořád připravení si se mnou hrát.
Alfík je závisláček, musím být doma do půlnoci, jako popelka, jinak mě naši chtějí uškrtit. 🙂 Je strašně hodný, má rád lidi a děti. Miluje ostatní psy, koně a vůbec zvířata. Koním očichává oči a když ho očichávají koně, celý ztuhne (držím ho v náručí), ale je šťastný. Když jsme na veterině, sedí mi na botě a tváří se, jako by tam fakt nepatřil. A na co nesmím zapomenout, umí se bezkonkurenčně motat pod nohama (skoro jako já).
Míša je mrzout. Čištění zubů je boj o zachování počtu prstů. Je i mazlík, ale musí chtít sám a člověk s ním potřebuje trpělivost. Má rád ty, kteří ho podrbou, ale musí k nim přijít sám. Běda, když se přiblížíte vy a příliš rychle (to znamená rychleji než ve zpomaleném filmu), stihne vás trest – temné vrčení, hodné trojhlavého psa Chloupka z Harryho Pottera. 🙂 Má v předcích teriéra a je to znát, umí skvěle používat nos.
A v neposlední řadě Brix – je největší, ale přišel jako třetí. Alf a Míša mu tedy určili poslední místo. 😉 Smířil se s tím, při náznaku vzpoury ho stihl trest ve formě kousnutí do mordy. Je to citlivý obr, který se mi nejraději opře čelem o mé čelo a dá mi packu. Za plotem je prý skvělý hlídač – tvrdí sousedi. 😉 Jakmile se objevím, je prý úplně jiný. Miluje rukavice, jednou vylekal projektanta, který dohlížel na stavbu a měl v ruce pracovní rukavice. Brix k němu radostně běžel a vytrhl mu rukavice z ruky … zkuste vysvětlit vystrašenému člověku, že běžel opravdu radostně a chtěl si hrát. 🙂 Fakt chtěl, běhal dokola … “Chyťte si mě!”
