Když na nás někdo zvyšuje hlas nebo chrlí nadávky a zlobu, je těžké se tomu nějak bránit. Málokdo z nás si to nebere osobně a reaguje s klidem anebo dokonce vtipně a tím tohoto chrliče odzbrojí. Já to tedy neumím, zatím. 😉 Pořád nemůžu uvěřit, že se k sobě lidé chovají hrozně. To bude tím mým růžovým obláčkem. 🙂 Někde jsem četla, že to – co říká člověk, který se k nám zrovna nechová hezky – říká prostě ON. Neříkáme to my. Je to tudíž jeho názor a jsou to jeho slova. Zkusme to brát tedy pouze jako slova patřící tomu, kdo je vyřkne. Když nám někdo řekne, že jsme například: idiot – je to jeho slovo a patří jemu.
Když se na to podíváme z téhle teoretické roviny, zní to lehce. V praxi to lehké není, tedy alespoň ne pro mne. Zkouším to teď tak, že si kolem sebe představuji takovou ochrannou bublinu a od ní se ta škaredá slova odrážejí a vracejí zpět k chrliči. Což se může časem jevit celkem vtipné, když máte dobrou představivost, ale začít se culit nebude dobrý nápad. 😉 Mějme k tomu člověku úctu, nevíme, co se uvnitř něj děje.
Mějme rádi sami sebe a nedejme se tak snadno zatlačit do kouta zlostí někoho jiného. Nedejme se vyprovokovat a nesklouzněme na úroveň (nebo spíš ne-úroveň) člověka, který se k nám zrovna chová jako někdo, kdo ještě neví, že karma je zdarma. Já věřím, že také tito chrliči nakonec dojdou k tomu, že objeví to základní pravidlo pro lepší život: “Jednejte s lidmi tak, jak chcete, aby jednali oni s vámi.” Tak jednoduché to je. 😉
