Ztráta

Znovu zmíním Lornu Byrne. V jejich knihách píše, že duše zemřelého je andělem strážným odnesena zpět domů – do nebe. A že duše mají dovoleno nás navštěvovat. Je mnohem jednodušší se smířit se ztrátou člověka, když věříte tomu, že je zpět doma, se všemi, kteří se tam vrátili před ním. Pro nás, kteří tu zůstaneme, je to těžké. Vyrovnat se s tím, že milovaného člověka neuvidíme, že mu nezavoláme, že se nesejdeme. Ale když si uvědomíme, že nic tady netrvá věčně, je to o kousek lehčí. Bolest netrvá věčně, špatný den netrvá věčně ani vztah netrvá věčně, všechno začíná a končí. Lorna píše, že když si vzpomenete na někoho, kdo zemřel, tak o tom ví. Když si z ničeho nic vzpomenete a máte pocit, jako by tady byl – bude to tak, je vám nablízku, aby vás utěšil.

Před pár měsíci jsem letěla letadlem a když jsme vzlétli nad mraky, myslela jsem na babičku, v tu chvíli mi začaly téct slzy a měla jsem pocit, že je tam se mnou. Musela tam být, protože mi opravdu tekly slzy jak hrachy – jen z toho pocitu, že je vedle mě. Potěšilo mě to, nebylo mi dobře a bylo to jako kdysi, kdy se mi jako malé udělalo zle a ona byla se mnou a hladila mě po vlasech.

Ahoj babi 🙂