Vnitřní dítě

Už jsem zmínila, že by člověk měl být víc v přítomnosti. Víc vnímat život. Třeba teď píšu příspěvek, uvědomuji si své tělo, své prsty ťukající do klávesnice, záda pohodlně opřená, nožky v teplých papučkách atd. 🙂 Také si uvědomuji chuť vody se šťávou, které jsem se napila.

Někde jsem slyšela o anketě, kde se zjistilo, že z celého dne je člověk takto vědomý asi z 5% a to maximálně! No, pak se divíme, že nám život rychle utíká. Ano, dětem tak rychle neutíká, protože žijí teď a tady, objevují, učí se, vnímají – co cítí, hrají si, pozorují vše kolem sebe. A my? My žijeme tím, co bude odpoledne, po práci, o víkendu, až našetříme, až budeme mít dovolenou, až se vdáme, až se rozmnožíme, až budeme v důchodu, a takto bych mohla pokračovat. 😉 Vážně to dává smysl?

Asi bychom měli probudit naše vnitřní dítě a vnímat život. 😉

Viděla jsem na internetu video, někdo namaloval skákacího panáka na chodník ve městě a tolik lidí se nechalo zlákat a zaskákali si a víte co? Všichni se pak usmívali. 🙂 No a co, že už nejsme malí!