Upřímnost je krásná věc, která mnohým z nás nejde přes ústa. 😉 Ale proč, že? V žádném případě by se neměla stát studenou sprchou nebo urážkou. Lze ji podat mírně s citem a empatií. Bezohlednost se nám nikdy nevyplatí, ani z ní nebudeme mít dobrý pocit. Být upřímný je důležité obzvlášť, když nás o to někdo požádá. Také pokud se nám něco nelíbí, měli bychom být upřímní. Ale stále je to náš úhel pohledu a náš názor. Je na druhém člověku, zda si z toho něco vezme anebo má názor jiný. Přesvědčovat jej o čemkoli, nemá smysl. Každý z nás je tady jen a pouze za sebe. Pokud jsme k někomu upřímní, měli bychom být připraveni o tom s ním dále mluvit, probrat to a vyslechnout si také jeho názor.
Stane se, že se můžeme příliš dotknout něčích citů, je také důležité říct, co máme na druhém rádi. A nekritizujme a neobviňujme – jen vyjádřeme svůj názor. Jsou lidé, kteří se naštvou a odmítají s námi dále komunikovat, pokud řekneme něco, co se jim nelíbí. Pokud to říkáme s dobrým úmyslem, jen chceme upřímně vyjádřit svůj pocit, je třeba se za to pak omlouvat? A proč se urážet? Pokud si myslím něco jiného, tak OK – je to tvůj názor, já mám jiný… a můžeme to probrat – já to třeba vidím jinak.
Mám zkušenost s tím, že pokud se někdo naštve nebo je nepříjemný, tak byl zřejmě odhalen a vůbec se mu to nelíbí…A už je na něm, aby se chytil za nos. 😉
