Pohled druhému člověku do očí, nám prozradí spoustu věcí. Oči jsou okna do naší duše, do našeho nitra, to je stará známá věc. 😉 Je neuvěřitelné, co všechno umíme pohledem vyjádřit. Pohled může být přátelský, milý, spalující, vášnivý, romantický, drtivý, nepřátelský, lišácký, láskyplný, plachý, drzý, arogantní, pichlavý, unavený, upřímný, tázavý…a takto bych mohla ještě chvíli pokračovat.
Stává se mi, že se nedokážu dlouho dívat do očí, když s někým mluvím. Stává se mi to, když mám strach, že v mých očích půjde vidět až moc. Jsem dost emotivní a nemusí to každý vědět, že…;-) Připadám si zranitelná, nahá… Mýma očima musí jít vidět moje duše jako otevřená kniha. 😎 U lidí, kteří mě ranili, pohled do očí vůbec nevyhledávám, jako bych už nechtěla riskovat, že mě raní znovu. Zřejmě si je takto držím od těla. Udržuji si takovou drsnou slupku, která mě chrání. Z nějakého důvodu mám uvnitř zakořeněno, že bych emoce měla skrývat, že jsou příliš osobní. Když projevím emoce, budu sražena na kolena. Nevím, proč to tak je, a určitě nebudu sama. Ale vím, že na sobě můžu pracovat a všechny vzorce pomalu přepisovat. Všichni na sobě můžeme pracovat, jsme tu od toho, abychom se učili. Život je někdy drsný učitel, ale velmi šikovný, jeho lekce si pamatujeme navždy.
Snad každý z nás ví, že upřímný, opětovaný a láskyplný pohled do očí je jedna z nejkrásnějších věcí pod sluncem. 🙂
