Lidští andělé

Prošla jsem si 6 chemoterapiemi po 2 dnech, vždy po třech týdnech dva dny chemoterapie. Bylo zvláštní, že když mi oznámili začátek léčby, tak se mi ulevilo. Ulevilo se mi, protože jsem věděla, že teď budou chemoterapie a nemusím nic víc řešit. Žádné další vyšetření, žádný další stres, jen čas na to, abych se soustředila na sebe. Dostávala jsem spoustu dotazů od okolí ve smyslu: „A co dál? Kdy máš další vyšetření? Kolik máš před sebou chemoterapií?“ Na vše jsem zcela klidně odpovídala: „Nevím“. 🙂 Bylo to pro mě jednodušší, nevědět, jak dlouho budou chemoterapie trvat. Až někdy v druhé polovině jsem se začala opatrně ptát co a jak. První chemoterapie byla celkem složitá a jsem vděčná za to, jak se o mě starali rodiče a přítel. Tělo dostalo zabrat a muselo si zvyknout na ten „koktejl“. Od začátku jsem si byla jistá, že mi chemoterapie pomůže. Z toho celkového počtu byla nejnáročnější ta předposlední chemoterapie. Vždy, když jsem se na něco zeptala skvělých sestřiček ve stacionáři, kam jsem docházela, měly pravdu. Holky mají zkušenosti a přesně věděly, kdy mi vypadnou vlasy, jak špatně mi může být, a co řešit, a co ne.

Hluboký obdiv sestřičkám Hance, Lence a Zuzce, s jejich humorem a pozitivním naladěním se člověk do stacionáře i těšil, je s nimi legrace. Na těchto místech by měly být vždy takové bezvadné holky s velkým srdcem. Pacienti mají i tak už pěkně naloženo a potřebují tyhle lidské anděly – správné lidi na správném místě. Opravdu smekám před tak náročným zaměstnáním a obdivuji, že si dokážou udržet dobrou náladu, kterou nakažlivě předávají dál. DĚKUJI, DĚKUJI, DĚKUJI!