Ano, jsem jedna ze “skákajících pařmenů”, zde se veřejně přiznávám. Že bych měla mít rozum a – měla bych se chovat přiměřeně k věku, který mi můj OP nemilosrdně připomíná? ALE PROČ? Já se narodila se srdcem nadšeným z rytmické hudby téměř všeho druhu. Prostě, když se někde hraje v mém rytmu, chci si zaskákat a pořádně. Je to pro mě ten nejlepší relax a je to pro mne také lepší než cvičení. Chci se bavit a chci se u toho zpotit! Jsem jako “králíček duracell”. 😀 Dokážu skákat i několik hodin v kuse a být u toho tak šťastná.
Jsem z těch, kteří si akce vybírají a vybírají si spolu-skákací lidi se stejnou krevní skupinou a jdou se bavit, nepotřebuji k tomu ani alkohol, ani nečekám na půlnoc.;) Potřebuji jen pro mne vhodnou hudbu a hurá ze sebe vybít nahromaděný stres nebo emoce nebo vztek a načerpat novou silnou energii. Takový restart. Je to prostě paráda. Každý máme něco a měli bychom si to ponechat a nevzdávat se toho, jen proto, že někdo v našem okolí nesdílí stejný názor. Okolí nežije náš život, ale my ano! A život je krásná hra a já ji chci hrát podle sebe. 🙂
Přece je důležité dělat něco, co nás baví a dodává nám energii. Pokud nás něco takto nabíjí a cítíme se pak dobře – proč bychom s tím měli přestat? V životě má být rovnováha, také například mezi prací a zábavou. Nemůžeme pořád jen pracovat a žít ve shonu a podle pravidel někoho jiného. Jsme svobodní a originální lidé, kteří ví, co je pro nás osobně nejlepší a co nám dělá radost a vyvažuje tak každodenní starosti. Hlavně si nenechme nic zakazovat. Nikomu přece nenáleží zakazovat druhým pocit štěstí. Vždyť my neděláme nic špatného, jen nechceme ztratit tu jiskru v oku! 😉
