Někdy cítíme, že nám někdo ublížil, a zlobíme se, strašně nás to štve. Je těžké se nad to povznést. Já to nedokážu hned, ale zjistila jsem, že se na to s odstupem času dokážu podívat z jiného úhlu. Totiž tím, že někomu nedokážeme něco odpustit, neubližujeme nikomu jinému – než sami sobě. My na to stále myslíme, my se tím trápíme. Je docela možné, že dotyčný, který nám tak ublížil o tom vůbec netuší, je to pro něj nepodstatné nebo na to zapomněl anebo má radost, že nás naštval (i takoví se najdou, bohužel). Odpustit… je moc důležité, odpouštíme hlavně kvůli sobě. Tím, že odpustíme, to ze sebe dostaneme pryč, osvobodíme se od toho pocitu, který nás tak sžírá. Udělejme to pro své vlastní zdraví. Pusťme to pryč, netrapme se tím. Já vím, je to příšerně těžké. Snažím se to naučit, protože já se mám přece ráda a nebudu se přece dobrovolně takhle trápit!
A když to dokážete a odpustíte všem a taky sobě za to, že jste se tak trápili – pak to přijde, ucítíte tu lehkost. 🙂 Zkuste to…
