Jen chci napsat, že jsem zpět. Zpět na mém milovaném blogu, který mi taaaaaaaaaaak moc chyběl! Aniž bych věděla, zda ho čte někdo jiný než pár mých věrných přátel, jsem velmi ráda, když sem můžu vkládat své příspěvky. Myslela jsem, že budu v mezičase psát na papír, moc ráda píšu na papír, ale jaksi u blogu mi to prostě nejde. Nejde mi psát a zachytit ty správné myšlenky, když začnu škrtat a přepisovat, nastane změť a jsem v koncích. Ale jakmile zapnu notebook a vidím “Vytvořit příspěvek” něco se sepne a už to jede. Můj první notebook “Červený” jaksi odešel za zvuků bouře do elektronických lovišť. Budiž mu plast lehký…Chvíli trvalo než si ke mně našel cestu další přístroj a doufám, že to se mnou dlouho vydrží. 😉
Takže jsem zpět a budu sem opět vkládat to, co ze sebe potřebuji dostat ven, abych se na to podívala z jiného úhlu a abych na to nezapomněla 😀 .
Takže…hurá do dalšího psaní! Měla jsem teď dva měsíce čas a mám spoustu nových poznatků. Jen tak na zamyšlenou, ruční psaní upadá v zapomnění. Dle mého názoru to není dobře, když píšete ručně, musíte se soustředit na každé písmeno a slovo a vše detailně dotvořit, ať je to čitelné. Mnoho lidí si to, co si ručně napíše, snáze zapamatuje, je to takový vtisk do nitra. Když začnete psát, musíte se soustředit na to, co píšete, uvede vás to do přítomnosti a mnohdy se člověku velmi uleví, když napíše něco, co nedokáže někomu říct. Když to napíšu, prožívám to, jako bych to vyslovila, a to mi pomůže vyjádřit emoce a pustit to pryč. 😉
